Češi jsou ČEŠI

středa 9. květen 2012 17:00

 Když se zadívám zpátky (narodil jsem se v  roce Hitlerova  převzetí vládní moci v Německu a do školy jsem začal chodit v září 1939 - půl roku po obsazení Čech a Moravy německou soldateskou), tak si myslím, že ta nejdůležitější okolnost, která  ovlivňovala osudy naší společnosti, byla  geografická poloha malého národa uprostřed rozbouřené Evropy

A  když se snažím se rozpomenout, jak vypadala předválečná společnost,  očima děcka středostavovské rodiny, žijícího v pražském městě, mám dojem , že lidé, kteří mě obklopovali byli spokojeni se svým osudem normálních lidí.Vydělávali  si na svůj vezdejší chléb každodenní prací.Netoužili  se obohacovat přepadáváním a vykrádáním  jiných společenství , ba ani se nechtěli stát z toho, či onoho důvodu hrdiny. Chtěli si zachovat svoje klidné žití, které jim přinášelo pocit štěstí ze života.Hranice mezi já a ty byly více méně přesně vyhraněné. Život plynul ve svém korytě podle staletími vyznačených pravidel. Lidé k sobě byli většinou přátelští. A zejména na venkově byli lidé vstřícní až dobráci.Nebylo nutné mít nadbytek. Vzpomínám na chvilku, kdy jsem se na začátku léta dostal až k přívozu přes Vltavu. Voda šplouchala kolem bidla, kterým se převozník, pan Sedlák, odrážel ode dna  a posunoval  tak loďku ke druhé straně. Když někdy - a to bylo málokdy, pan Sedlák promluvil , ta jeho řeč byla taková pomalá, uklidňující. Kohout tam kdesi kokrhával - to všechno jako    znamení  pro kluka z městských ulic, že začátek prázdnin je  tady . - To, co bylo znepokojující v měsících těsně před obsazením Česka byla stavba betonových bunkrů. Jeden z nich byl vybudován v blízkosti naší chaty.Tlusté betonové stěny se střílnami, chráněným vchodem a  zadní část - odvrácená od řeky byla zasypána zemí, takže sám bunkr nebyl ze strany od lesa vidět.-  Jednou v noci při pobytu na chatě jsme byli vzbuzeni klepáním na dveře.V zápětí se ozval strýcův hlas . Přišel se rozloučit s rodinou, protože dostal povolávací rozkaz k narukování v rámci mobilizace.

Později přišli také vojáci české armády,  kteří byli ukvartýrovaní v prvním patře chaty.- Z nich si pamatuji zvláště jednoho, prostého vojína. Jmenoval se Vlastík. Příjemný - tehdy se mi zdálo  - pán- šlo však o kluka základní služby , kolem dvaceti let. Pamatuji se, jak on byl stále smutný , protože cítil, že až to začne, že ho zastřelí. Bylo mi ho velice líto a vždy před spaním jsem se za něj modlil. Plakal, když oddíl byl odvelen někam k německé hranici.Jako poslední zprávu o něm si pamatuji, že on  jako jediný ze skupiny, byl na hranicích postřelen.                                                      

 Není mým úmyslem psát sáhodlouhé povídání. Zachytím jen to, na co si vzpomínám zvlášť- protože se mi toto ˇněcoˇ  zapsalo  do duše . Zde je pár vzpomínek: Krátce před vstupem německých armád na naše území se naše rodina , jako mnoho jiných, rozhodla, že děti se odstěhují z města na venkov.-Ten smutný den, 15. březen 1939 odpoledne za námi přijel strýc z Prahy a popisoval vstup německé branné moci do města. Budova ˇRepreˇ - bašta češství - byla překryta obrovskými prapory s hákovými kříži. -

Později byly občas na fasádách domů vyvěšovány plakáty s oznámením jmen osob, které byly popraveny minulého dne . Důvody byly různé. Často se jednalo o nešťastníky, kteří se vyjádřili nevhodným způsobem o německých nadlidech.- třeba v tramvaji. Byli zastřeleni také lidé, kteří si vezli z venkova  pytlík máku na koláče. -

Lidé mizeli z ulic- transportováni do koncentráků.Automobily gestapa jezdily v noci s modrými světly, protože toto světlo není z dálky vidět - kvůli letadlům. Na oknech muselo být tak zvané zatemnění, které nepropouštělo žádné světlo- za stejným účelem. Ulice byly v noci zcela neosvětlené.-

 

Moje prarodiče po matce bydleli na Žižkově v bloku domů s pavlačemi. Byla ten den neděle. Všichni byli doma . Někdo spustil radio na nejvyšší hlasitost. Vysílal se  projev  pana říšského kacléře Adolfa Hitlera. Nerozuměl jsem tehdá  ani slovu. Avšak  způsob vyslovování těch slov se zřejmě neblahým obsahem ,jejich  kadence i síla hlasu - byla ukázkou , na kterou se nezapomíná. Šlo zřejmě o jeden z výbuchů pathologické mysli pana říšského kancléře, pana Adolfa Hitlera. - V posledních chvílích svého života chtěl  Hitler Adolf vzbudit názor , že byl po všech stránkách normálním, zdravým člověkem.Tím, že nařídil, aby jeho mrtvola byla spálena , zabránil dalším analysám  těla. Z pozůstatků života tohoto člověka, jako  jeho konání, jeho myšlení , historie jeho života i jeho příbuzných lze vyčíst mnohé.- Je to projev velkého zklamání, když  věda upouští a  v minulosti upouštěla  od svého   posvátného úkolu,  být prospěšnou lidstvu.  Zevrubným studiem charakteristických  rysů jeho duševní aktivity dojít k pathologickým odchylkám,  popsat symptomatologii a závěrem dát poruchám jméno - specifickou diagnosu. V případě Adolfa Hitlera bylo toto faktum zcela opominuto.Vždyť výsledky konání lidí  tohoto druhu jsou horší než mor, či cholera. Je naprostou nutností popsat, pojmenovat  a  zařadit   tuto jednotku lidského onemocnění doˇ Mezinárodní statistické klasifikace nemocí a spřízněných zdravotních problémůˇ . Ozvěna výzvy, která se  odráží od  hor mrtvých :  ˇ Stanov diagnosu, dej jí vlastní specifické  jméno, urči vhodné diagnostické metody, ordinuj léčbu. ˇ Něco jako na příklad Morbus Hitleris  Adolfi malignorum. - Potřebnost tohoto kroku se jasně ukazuje na  kolísavém hodnocení   masového vraha poslední doby,pana Anderse Breivika z Norska.- I masový vrah pan Anders Breivik bojuje před soudem o normalitu svého psychického zdraví.A vědátoři nejsou jednotní o tom,  zda v případě tohoto masového vraha z poslední doby ,  pana Anderse Breivika , jde o normální osobnost s normální psychikou, či nikoliv.Někde je chyba, když po zkušenostech z druhé světové války chybí medicinský podklad pro posouzení a léčbu těchto odchylek.  Chybí vědecký podklad ? Pak tím více vynikne impotence vědních oborů , které se zabývají touto problematikou.  Jedinou positivní věcí z  pozůstalosti po  panu Adolfu Hitlerovi je zkušenost s ním .Je naprostou nutností popsat , pojmenovat  konstatovat nemoc u pana Adolfa Hitlera  a  tuto jednotku zařadit na správné místo ve statistice nemocí -  A jestli věda toto nedokáže, jde o signum mali ominis- znamení špatné předzvěsti. Potom by se jasně ukázala potřeba alternativy- změny paradigma- třeba jako například si najít cestu k náboženství. Protože v tom případě chybí královně jedna kvalita - správný vztah k mravnosti.

 

-Kvalita jídla se postupem doby stále  zhoršovala.. Pamatuji se , jak jsem jedl chleba, co chutnal něco neznámého a lepil se na patro. Maso, mléko, mouka, zelenina byly na lístky- což znamenalo , že každý jedinec měl právo na určité množství kalorií, které bylo naprosto nedostačující. Tyto tak zvané lístky se fasovaly jednou za měsíc. Totéž se týkalo textilních výrobků, či bot, cukroví, cigaret.-

 

Němečtí kluci, které jsme potkávali na ulicích, byli oblečeni do bílých košil s páskou s hákovým křížem na paži. Nikdy se nestalo, že by takový příslušník Há Jot (zkratka pro HitlerJugend) se dal do řeči s námi Čechy. Bylo vidět, že jsou instruováni o tom, že jsme jiní lidé. Pražský Střelecký ostrov byl obsazen Hitlerjugend- tam jsme nesměli ani páchnout. Jednou se stalo, že takového Hájoťáka chytili kluci a namlátili mu hubu - ve Vilímáku ( průchod mezi Opatovickou ulicí a Spálenou) a my jsme potom tím průchodem nesměli rok chodit, protože nám to pan ředitel Řejha zakázal- dej mu tam pámbu věčnou slávu.-

 

Vidět pochodovat po nábřeží kolem Národního divadla  sevřený útvar SS (měli zvláštní způsob seřazení jednotlivců , takže se zdálo , že mezi nimi téměř není žádný prostor) -  lidí oblečených do černých uniforem s umrlcem na čepicích, byl nezapomenutelný zážitek . Nezapomenutelný pro tu zřetelnou agresivní nenávist proti všemu a všem, kdo nepatřil na jejich stranu . kterou  útvar  vyzařoval.

 

Němci vítězili kam se podívali. Noviny a radio toho byly plné.Až do chvíle, kdy se začali  takticky odpoutávat od nepřítele. V biografech se promítaly české filmy jako  Karel a já, Pantáta Bezoušek, Cech pannen Kutnohorských , Nebe a dudy, vedle nich i  Heinz Rühman, Hans Moser.

 

Nejčastěji v noci se ozývaly sirény varující před možným bombardováním. Ještě cítím ten pach sklepení, kam jsme se ubírali s kufrem nejpotřebnějšího.-Slyšel jsem i výstřely při obléhání kostela Cyrila a Metoděje,když bojovali svůj poslední boj vojáci britské armády českého, moravského i slovenského původu.Padli po splnění svého bojového úkolu: zabít kata českého národa.- Hrozby, vraždy. Lidice. Viděl jsem za jednoho krásného dne bomby visící v luftě vysoko nad naším domem.Je těžké odhadnout, kam dopadnou, ale byly přesně nad námi.- Náš dům se otřásal v základech a  my v jeho sklepeních se otřásli s domem- smrtelným strachem smrtelníků ve smrtelném nebezpečí. To, když pumy dopadly na Karlák, Emauzy, do  Trojanovy ulice - bylo to o fous. Myslím si, že jedna z bomb  byla myšlena i pro náš barák: bydlel s námi na jednom patře pan Čurda, jestli jméno něco říká. Byl to starší pán a měl obchod s klobouky ve Vodičkově ulici. A k němu se během války nastěhoval příbuzný. mladý, vysoký muž, kterého jsem občas potkával na schodech.- Kdyby toto byla pravda, pak autor té myšlenky se k ní nikdy nepřihlásil - neměl k tomu odvahu. Musel by to být člověk postavený velmi vysoko v hierarchii českých politiků, v té době žijících v zahraničí. - Ke konci války se nějak vytratili jak starý pán, tak jeho návštěvník.

Radio Praha vysílalo zoufalé prosby o pomoc spojenců: Vnimanie, vnimanie. Govoriť Praga. Germanskije vragy, napadajut na Pragu…..Prague  calling London….. Atention, atention ….. Střelba na ulicích. Německá armáda má soustředěné síly u Benešova a je připravena zničit Prahu - generál se jmenoval tuším Schörner. - A tu se stane něco neočekávaného. V rozhodující chvíli se postavili Vlasovci (armáda bojující na straně hitlerovců pod velením generála Vlasova, sestávající se z odpůrců komunistického režimu, především z Ukrajinců) proti Němcům a  tak v této kritické chvíli fakticky zachránili Prahu před zkázou. Ukrajinci, díky Vám. -

 

 Zprávy se šíří rychlostí blesku : Američani jsou tady. Jdeme je vítat . Kam - no na Václavák. Jedeme tramvají přes Václavské náměstí a vidíme shluk lidí nahoře u Muzea.Vystoupíme u Jindřicha . Jdeme kolem Pečkárny- v blízkosti hotelu Esplanad je umístěn uprostřed ulice kulomet a u něho SSman. Mnoho českých lidí tehdy padlo v ulicích města - byli zastřeleni ze zálohy. Velice často, aniž by měli zbraň, kromě kusu klacku, praku, či kamení. Pak  Němci, ti co mohli, začali mizet z ulic. Neklamné znamení, že přichází Rusové.Nikdo z nich nechtěl s Rusy nic mít.

9. května skutečně přišli, respektive přijeli. V tancích , obrněných autech i náklaďácích.Ty nejhlubší vzpomínky? Strašný rámus od tanků, které jsem viděl na Václaváku stát i jezdit. Pach spáleného benzinu z ruských tanků a vozidel vůbec byl docela jiný, než pach z benzinu z německých motorů. Ruští vojáci byli většinou  mladí kluci, na rozdíl od zřetelně starších vojáků německých. Ruské  uniformy byly trochu potrhané , ale lidi v nich vyzařovali radost. Od jednoho jsem dostal bankovku z jeho žoldu: Dvacaťpjať kopjeek. Myslel jsem, že mám poklad. Pak se mi ta bankovka v průběhu let nějak ztratila. - A pak také: davaj časy, někde i znásilňování, zejména na vesnicích.

 

Časem vojsko odtáhlo- a začala nová doba. Přišly volby , socializace společnosti. Za přispění mezinárodní situace přišel i únor 1948.Sovětský velvyslanec v Praze, soudruh Zorin by o tom čase mohl jistě vyprávět své. Od května roku 1945 do února 1948 uplynulo  1023 dní, nebo 88,390.800 sekund, nebo 1,473.180 minut.

A pak nastala doba temna trvající 15242 dní. Tedy období relativní svobody  je 6,7% z celkové doby temna.Těch 15242 dní  jsem si emigrací  zkrátil o 7625 dní a prožil v bloudění temnem  pouze 52%  jejího celkového trvání.- Později jsem se dozvěděl, že zbraně , které byly vyrobeny v českých továrnách a byly v užívání české armády byly vynikající kvality , čehož němečtí experti na válku  , kteří tyto zbraně získali jako kořist, si byli velice dobře vědomi. Kanony a děla z plzeňské Škodovky byly umístěny na některých ostrovech kanálu La Manche. A tam sloužily nacistům takovým způsobem, že Angličané je z úcty zachovali na svém místě a ukazují je dodnes turistům i se štítky mluvící o jejich původu.

Na závěr bych chtěl říci, že ten, kdo chce dělat závěry o charakteru  českého národa, mluví  především sám o sobě a svých zkušenostech . Lidé, kterých se ta inkriminovaná doba bezprostředně týkala už nejsou mezi námi. Vyčíst z výsledků kdo, proč a jak jednal, je nemožné. Jedno je však  pravda  odvěká, že pravdu má vítěz. A když někdo má potřebu se cítit vítězem nad těmi, co tuto mrtvi leží , tak prosím. To právo vítěze je však v tomto případě jenom symbolické a vypovídá něco důležitého o vlastnostech důležitky.

 

Sám se cítím velice důležitým v tomto okamžiku 67 roků vzdáleném od začátku nové, radostnější kapitoly českých dějin. Doba, na kterou stále čekáme a doufáme, že přijde - kdy lidé si neberou jméno demokracie jako štít, ale protože demokracie je něco, co vyplývá z jejich bytí. Kteří nečekají na pravidla správnosti, ale sami je vyhledávají. Tak jako zčásti tomu již bylo -v době mého dětství. Při očekávání této lepší budoucnosti zvedněme číši a zvolejme :  Ať žijí děti našich rodičů. Jak říkával jeden můj známý , co nečekal a odešel do exilu již roku 1947.

A mějte se všichni , jak významní, tak obyčejní lidé v Čechách dobře. Váš nejvyšší dar je Vaše řeč (totiž Naše řeč- promiň mi to autore). 



 

Viktor Drvota

ViktorPoděkování 222:3810.5.2012 22:38:40
ViktorPoděkování 122:3610.5.2012 22:36:54
Alena HeidenreichDik za vytecny clanek .17:5310.5.2012 17:53:51
cerny, obcan EU ale ne Ceskaclanek je to hezky09:3110.5.2012 9:31:00
NaďaJe to09:1810.5.2012 9:18:04
levapPravdu ma vitez02:0510.5.2012 2:05:06

Počet příspěvků: 6, poslední 10.5.2012 22:38:40 Zobrazuji posledních 6 příspěvků.

Viktor Drvota

Viktor Drvota

Je mnoho věcí mezi nebem a zemí , co mě zajímají a je jen těžko říci co upoutá mojí pozornost.Teď mne napadlo, že jsem snad takový utajený don Quijote,nebo co je to se mnou.- Stačí to? Když ne , tak jen řekněte, já připíši.

Jsem přitloustlý pán pokojných mravů . Mám rád , když mne lidi hladí .Koušu jen když musím . Mám rád psy, ale kočky taky. Hezký básně ,knihy a zkušený, mravný lidi. K jídlu a pití jen to nejlepší, když to jde. No a jsem normální křesťanskej člověk mužského rodu.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy